Pietní akt v Milovicích 2025

V sobotu 1. 11. se na Vojenském hřbitově v Milovicích konal tradiční pietní akt za italské válečné zajatce, kteří zde během první světové války zemřeli v zajetí daleko od domova. Mezi účastníky nechyběli zástupci Itálie, reprezentované velvyslancem J. Exc. Mauro Marsilim a sborů Alpini, města Milovice, armády ani duchovenstva. Již po řadu let jsou zde přítomni i členové Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského, jehož členové pokračují v odkazu Msgre. Antonína Bořka-Dohalského, řádového preláta, který se o tyto zajatce osobně staral.

Pouze za tónu bubnu byly pietně položeny kytice k pomníku padlých. Členové Českého velkopřevorství se ho zúčastnili v černých pláštích se zeleným křížem – symbolem křesťanské služby a milosrdenství. Po položení kytic shromáždění utichlo, byla přednesena modlitba a zazněla italská a česká hymna. Poté následovala v milovickém Kostele sv. Kateřiny Alexandrijské mše svatá.

Mezi válkou a milosrdenstvím – odkaz Antonína Bořka-Dohalského

Historie milovického zajateckého tábora sahá do let první světové války, kdy zde byli internováni tisíce vojáků z různých částí Evropy. Mezi nimi především Italové, kteří padli do zajetí po průlomech na Sočské frontě. Mnozí z nich zemřeli na nemoci, podvýživu a zranění. O jejich duchovní útěchu a důstojnost posledních okamžiků se starali vojenští kaplani – mezi nimi i Antonín Bořek-Dohalský, tehdy mladý kněz s hlubokým smyslem pro povinnost a lidskou solidaritu.

Po válce se Bořek-Dohalský stal kanovníkem svatovítské kapituly a členem Řádu sv. Lazara. Během nacistické okupace se zapojil do odboje, byl zatčen gestapem a roku 1942 umučen v Terezíně. Jeho oběť je dnes symbolem věrnosti víře a lidství tváří v tvář zlu. Pro České velkopřevorství je tak každoroční účast na pietním aktu poctou válečným obětem, ale i připomínkou odkazu tohoto statečného muže – že duch služby nepominul ani v dnešních časech.