Za Honzou Potměšilem

V Chrámu Matky Boží před Týnem jsme se rozloučili s Honzou Potměšilem a v podobě smuteční kytice vyjádřili kondolenci za náš řád a České velkopřevorství.

Toto poslední sbohem však nebylo jen smutným okamžikem, ale především oslavou života člověka, který i přes těžký osud dokázal rozdávat naději a optimismus těm nejpotřebnějším. Proto bychom zde rádi zveřejnili ještě jedno svědectví: Honzovy zápisy v kronice ze čtení dětem z Dětské psychiatrické nemocnice Opařany. Naše spolusestra, Dame Kamila Malinská, organizátorka celého opařanského cyklu, na něj vzpomíná jako na muže, který vždy doslova okouzlil: „Děti ani nedutaly, když Honza začal číst. Jeho podání kapitoly o lišce z Malého prince bylo naprosto skvělé a nezapomenutelné. Byl to úžasný člověk, který se k nám vracel znovu a znovu.“

Vzpomínalo se na to, jak otevřeně dokázal malým pacientům odpovídat na jejich nejupřímnější otázky, včetně té první, která padla téměř vždy: „Co se vám stalo?“. Honza svůj příběh o nehodě a životě na vozíku neskrýval; naopak ho používal jako most k dětským duším, které samy procházely těžkými zkouškami. Stejně jako se to učil Malý princ, i on učil děti „ochočit si své strachy“. Krom příběhů z knížek, jim přinášel svůj vlastní příběh s poselstvím, že i s hendikepem a jizvami na duši lze žít naplněný život.

Díky za Tvůj naplněný život, Honzo!