Oslj

ČVP uctilo sv. Jana Nepomuckého

Placeholder
Členové Českého velkopřevorství se každoročně připojují ke Svatojánským slavnostem Navalis, aby společně s Církví oslavili významného českého světce, zemského patrona a mučedníka sv. Jana Nepomuckého. V letošním roce byla situace trochu jiná, protože vládou nařízená karanténa zasáhla i do tohoto obřadu a samotné tradiční procesí ke Karlovu mostu, vedené Dominikem kardinálem Dukou, mohlo mít pouze omezený počet osob.
K procesí a uctění sv. Jana Nepomuckého jsme se připojili tedy alespoň z dálky. Prostřednictvím modlitby a slavnostní výzdobou, kterou jsme instalovali u vchodu do řádového Kostela Panny Marie ustavičné pomoci a sv. Kajetána, kolem kterého průvod procházel.
Svatý Jene Nepomucký, oroduj za nás! 

Vzpomínáme na arcibiskupa Karla Otčenáška

Placeholder
23. 5. 2020 si České velkopřevorství připomnělo výročí úmrtí Mons. Karla Otčenáška, arcibiskupa, řádového preláta a duchovního převora ČVP.  V letošním roce by arcibiskup Karel oslavil též sto let…
Karel Otčenášek se narodil 13. dubna 1920 v Českém Meziříčí. V roce 1939 začal studovat bohosloví v Hradci Králové. Již po měsíčním studiu odcestoval na přání biskupa Mořice Píchy do Říma na Lateránskou univerzitu. Zde úspěšně dosáhl licenciátu teologie. V roce 1945 byl v Římě vysvěcen na kněze a vrátil se zpět do vlasti.
Z důvodu represí, jenž začal vést nový komunistický režim vůči Katolické církvi a její hierarchii, byl Karel Otčenášek jmenován titulárním biskupem chersoneským, s určením vykonávat biskupský úřad v Královéhradecké diecézi pro případ, že nastane stav „sedes impedita“ či „sedes vacans“ (tj. že bude bráněno výkonu biskupské služby). Biskupské svěcení pak tajně přijal z rukou biskupa Mořice Píchy. Protože tento akt proběhl bez tzv. státního souhlasu tehdejší komunistické diktatury, byl klasifikován jako velezrada. Karel Otčenášek byl internován a později ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke třináctiletému žaláři. Na amnestii byl podmínečně propuštěn teprve v roce 1962 a začal se živit jako dělník. Ke kněžské službě se vrátil až o tři roky později díky intervenci papeže Jana XXIII. Službu však mohl vykonávat pouze jako obyčejný farář, se zákazem vstupu do Královéhradecké diecéze. Tento stav trval až do Sametové revoluce. 21. prosince 1989 ho papež Jan Pavel II. jmenoval královéhradeckým sídelním biskupem. Karel Otčenášek se do obnovy zpustošené diecéze pustil s neutuchající energií. Realizoval rekonstrukci biskupského paláce, knihovny a vybudování Nového Adalbertina. Velmi se také angažoval v případech odškodnění politických vězňů. Arcibiskup Karel byl též člověkem osobitého humoru a jeho homilie měly vždy podobu nestrojených, krátkých, ale upřímných vět. Možná proto byl oblíbeným obzvláště mezi mládeží, která za ním cestovala z celé diecéze.
Významnou životní etapou Karla Otčenáška pak bylo přijetí velkokříže církevního preláta Řádu sv. Lazara Jeruzalémského – společně s funkcí duchovního převora Českého velkopřevorství. Navázal tak na svého předchůdce biskupa-lazariána Mořice Píchu a usiloval o to, aby byl Řád sv. Lazara vždy pevně spojen s Královéhradeckou diecézí. Mnozí jistě mají ještě v paměti povzbudivá slova a pravidelná požehnání, která biskup Karel zasílal členům ČVP i v pokročilém věku – alespoň prostřednictvím časopisu Reunion.
Za své celoživotní dílo získal Mons. Karel Otčenášek mnoho ocenění a vyznamenání. V roce 1995 se stal nositelem Řádu TGM I. třídy, zlaté medaile Univerzity Karlovy, doktorem honoris causa pedagogických věd a prvním nositelem hradecké Ceny dr. Františka Ulricha. Papež Jan Pavel II. ho jmenoval osobním arcibiskupem. Jeho heslem, která zvolil do svého znaku, se stala tato slova: „Caritas Dei, patientia Christi, honorificentia populi nostri“ („Láska Boží, trpělivost Kristova, čest našeho lidu“). Kéž jsou nám nejen vzpomínkou na našeho vzácného spolubratra, ale i trvalým duchovním odkazem.

Velikonoční poselství Velmistra

Placeholder

Nejprve bych vás všechny rád ujistil o tom, že jsem vám i vašim drahým nablízku v tomto období zkoušky. Svatý týden je cesta modlitby a utrpení ke světlu Vzkříšení.

Náš svět trpí a já vím, že mnozí členové Řádu, stejně jako jejich předchůdci, jsou oddáni práci pro starší, zranitelné a nejvíce ohrožené osoby. Od svého počátku rytíři Sv.Lazara vždy bojovali proti nemoci prostřednictvím modlitby a lásky.

Na Velký pátek Kristus vzal na sebe všechno utrpení. Dnes, na Boží hod Velikonoční, máme skrze Vzkříšení našeho Pána jistotu života vítězícího nad zlem. Dovolte mi citovat našeho oplakávaného duchovního převora, Mons. Pierra Boze, který nám připomněl velikou naději Vzkříšení několik dní před svou smrtí:

“Vzkříšení se jeví jako nejvyšší a mistrovský zázrak, který dokončí všechny zázraky léčení, úlevy, nápravy a smíření vykonaných Kristem během jeho života a všech jeho svatých až do konce věků.”

Toto je velikonoční poselství, které vám chci předat při příležitosti velikonočních oslav. Modlíme se za všechny, kteří zemřeli v důsledku nákazy Covid-19, včetně Dámy-členky Řádu sv. Lazara a za všechny zdravotníky, kteří položili svůj život při péči o nakažené.

“Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ ( Mt, 5,9)

Neměli bychom zapomínat na tisíce lidí, kteří denně trpí nespravedlností a násilím ve Svaté zemi a po celém světě, ať jsou součástí našich modliteb. Prosme Pána, aby nám pomohl odstranit hradbu nepřátelství a rozdělení. Společně tvořme svět spravedlivý a solidární. Kéž nám Pán dá sílu vždy odpovědět na nenávist láskou a na bídu pomocí. Nechť nás láska k bližnímu doprovází každým dnem, abychom se stali neúnavnými mírotvůrci.

V naději, že vás všechny opět uvidím co nejdříve a v plném zdraví, prosím Pannu Marii a Sv. Lazara, aby vás a vaše rodiny ochraňovali.

Jan hrabě Dobrzenský z Dobrzenicz
Velmistr


En ces jours d’épreuve je voudrais tout d’abord vous faire part de ma proximité, pour chacun d’entre vous et pour vos proches.

La Semaine Sainte est un cheminement de prière et de souffrance vers la Lumière de la Résurrection. Notre monde souffre et je sais que de nombreux membres de l’Ordre, à l’image de leurs aînés, se dévouent pour les personnes âgées, les plus faibles et les plus démunis. Depuis leur origine, les chevaliers de Saint-Lazare ont toujours lutté contre la maladie dans la prière et la charité.

Le Vendredi Saint le Christ a pris pour lui toutes ces souffrances. Aujourd’hui, en ce jour de Pâques, nous avons la certitude de vivre la victoire sur le mal par la Résurrection de Notre Seigneur.

Je voudrais citer notre regretté Grand Prieur Spirituel, Monseigneur Pierre Boz, qui nous rappelait la grande espérance de la Résurrection quelques jours avant sa disparition : « La Résurrection apparaît comme le miracle suprême et magistral qui achèvera tous les miracles de guérison, de soulagement, de réparation, de consolation accomplis par le Christ durant sa vie publique et par tous ses saints jusqu’à la fin des temps. »

C’est ce message d’espérance que je veux vous transmettre à l’occasion de cette célébration Pascale. Prions aujourd’hui pour ceux qui ont perdu la vie à cause du virus, dont une Dame de l’Ordre de Saint Lazare, et pour les travailleurs de la santé qui ont donné leur vie au service des malades.

« Heureux ceux qui font œuvre de paix : ils seront appelés fils de Dieu » (Mt 5,9)

N’oublions pas non plus les milliers de personnes qui souffrent tous les jours de l’injustice et de la violence, en Terre Sainte et dans le monde. Qu’ils soient dans nos prières. Demandons au Seigneur de nous aider à abattre les murs d’hostilité et de divisions, et à construire ensemble un monde de justice et de solidarité. Qu’Il nous donne la force de savoir répondre toujours à la haine par l’amour et à la misère par le partage. Et que l’amour des autres nous accompagne chaque jour afin d’être des artisans de paix sans répit.

Avec l’espoir de vous retrouver tous le plus tôt possible et en bonne santé, je demande à Notre Dame et à Saint-Lazare de vous protéger, vous et vos familles.

 

Jan, Comte Dobrzenský z Dobrzenicz
Grand Maître

Květnou nedělí započal Svatý týden

Placeholder

Květnou neboli též Pašijovou nedělí, vyvrcholila postní doba a započal Svatý týden. I ten bude letos výjimečný těžkou zkouškou, která postihla celý svět v podobě pandemie koronaviru. Zkouškou, která během krátké chvíle připravila rodiny o jejich nejbližší a způsobila velké utrpení. Zkouškou, která nám tvrdě připomněla naši vlastní křehkost a také slova z počátku postu: „Pomni, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.“

Květná neděle nám během čtení Pašijí dala zprávu o umučení Ježíše Krista. Ale připomněla nám také událost, která tomu předcházela, totiž slavný Kristův vjezd do Jeruzaléma. Kéž se touto událostí dokážeme inspirovat. Přivítejme Krista v našich městech, v našich životech a v našich srdcích, abychom prožili v plnosti celý Svatý týden, jehož vrcholem je Kristovo vzkříšení. Položme si během něho otázku: Pro koho a pro co žiji – tady a teď?

Kristus naplňoval lásku ve svém životě až po tu nejzazší mez, takže byla nakonec silnější, než smrt. V této lásce – v Kristu máme naději.

 „Bůh… nás znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději“ (1 Petr 1,3).

A Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře, abyste prospívali v naději s mocnou pomocí Ducha svatého“ (Řím 15,13).