Oslj

Řád sv. Lazara v českých zemích

 

Řád sv. Lazara se do českých zemí dostal s největší pravděpodobností již ve 12. století spolu s rytířskými řády Templářů, Johanitů a Německých rytířů. Jejich první špitál vyrostl za tehdejšími hradbami města Prahy, na Zderaze, kde byla rovněž vybudována kaple (zbořená roku 1901). Centrum Lazariánů v Čechách bylo nepochybně v Praze, ale druhý, zřejmě neméně významný špitál vyrostl v dynamicky se rozvíjející Kutné Hoře. Vývoj řádu byl přerušen husitskými válkami, ve kterých Lazariáni přišli o většinu majetku. Řád se připomíná až za krále Albrechta Habsburského (1437–1439), ale dřívějšího vlivu již nedosáhl. Následně na několik století z Čech mizí. Počátkem 18. století se sice František Antonín hrabě Sporck zabýval plánem vybudovat u zámku a lázní Kuks kostel a špitál zasvěcený sv. Lazaru, ale tento plán nebyl nikdy realizován.

Pohled na část Nového Města Pražského z prospektu Jiljího Sadelera 1606

Pohled na část Nového Města Pražského od Jiljího Sadelera 1606

Novodobá historie řádu sv. Lazara v českých zemích začíná rokem 1937. Členem řádu a prvním představeným jeho české jurisdikce, který vybudoval české velkopřevorství, se stal Karel VI. kníže Schwarzenberg. Soustředil kolem sebe skupinu tzv. „rytířů první hodiny“, jimiž byli jmenováni přední příslušníci české šlechty, např. Ferdinand princ Schwarzenberg, Leopold hrabě Podstatzky, Jan hrabě Aehrenthal, Bedřich Karel hrabě Kinský či Edmond hrabě Czernin z Chudenic. Do činnosti řádu se zapojili také mnozí podnikatelé a duchovní. České velkopřevorství se během několika let vyprofilovalo jako silná akceschopná skupina. Jeho členy se stala řada předních osobností politického, kulturního a náboženského života a čeští Lazariáni proto mohli hned od počátku rozvinout aktivní charitativní činnost.

karel-vi-schwarzenberg

J. J. Karel kníže Schwarzenberg

Slibný vývoj ale přervala okupace českých zemí a druhá světová válka. Setkání svatolazarských rytířů a duchovních na Velehradě roku 1941 bylo na dlouhou dobu posledním veřejným vystoupením Českého velkopřevorství. Po roce 1941 nastala na území Protektorátu perzekuce inteligence a politických elit, jejíž obětí se během následujících let stali také někteří členové řádu sv. Lazara. Jiné lazariány lze v této době hledat mezi účastníky domácího či zahraničního odboje.

Po únoru 1948 odešlo mnoho lazariánů  do emigrace. Ti, kteří zůstali, pokračovali v činnosti proti vůli vládnoucího režimu a s velkými obtížemi. Koncem 50. let bylo několik členů řádu na základě vykonstruovaných politických procesů odsouzeno k trestům vězení. Členové Českého velkopřevorství v zahraničním exilu působili především v charitativní oblasti a dokázali pro řád získat nové české členy. V průběhu 60. a 70. let jmenoval tehdejší generální místodržící řádu vévoda z Brissacu nové české rytíře.

V Československu se České velkopřevorství řádu sv. Lazara poprvé po téměř padesáti letech oficiálně a veřejně představilo až v roce 1990 znovuustavující generální kapitulou.

Jan Županič a Martina Řehořová

Řád ve světě